Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Zamilovaný indický robot Chitti baví na tamilský způsob

...aneb dosud nejnákladnější výtvor indických filmových studií se představuje v celé své plechové kráse. Ani příliš nevadí, že to v něm občas zavrže.

(c) Sun Pictures

Mainstreamoví indičtí filmaři to nemají snadné. Jejich země má své kulturní zvláštnosti a ty nemusí být každému mimo její hranice po chuti. Navíc je kulturně i jazykově velmi různorodá sama o sobě*. To se pak těžko točí nákladné a velkolepé filmy, jaké si žádá doba, když je potřeba co nejširší publikum, aby se investice do nich vyplatila. Proto Indové některé nákladnější projekty jednoduše točí ve více verzích. Ty se mohou lišit použitým jazykem, finálním střihem, ale někdy i obsazením hlavních rolí (lidé prostě raději půjdou na film, kde hraje nějaká jejich regionální hvězda). V 50. a 60. letech, kdy se několik indických filmů zatoulalo i do našich kin, bylo běžné, že se pro západní distribuci snímek výrazně zkrátil - většinou na úkor na úkor tanečních scén a podobných příznačných propriet, které jsou v Indii vnímány jako jedno z hlavních komerčních lákadel, ale u diváků na Západě vzbuzují spíš kombinaci údivu a výsměchu.

V posledních letech se některé velké snímky rovnou začaly natáčet s vědomím, že budou sestříhány do dvou rozdílných podob - indické a "světové". V minulém roce se to týkalo především očekávaných bollywoodských blockbusterů My Name Is Khan (162 minutový film byl pro distribuci v USA a EU zkrácen o celých 40 minut) a Kites (ty pro západní trh kompletně přestříhal hollywoodský filmař Brett Ratner, a to tak, že ubral na romantice a přidal na akčních scénách), přičemž zejména druhý jmenovaný se mohl pochlubit opravdu světovou úrovní tzv. produkčních hodnot (kamera, zvuk, triky, výprava atd.)

Výroba My Name Is Khan si přitom vyžádala "jen" něco málo přes 8 milionů USD (srovnatelné třeba s naším Tmavomodrým světem) a rozpočet Kites se vyšplhal na částku o 5 milionů USD vyšší. Recenzovaný snímek Enthiran**, nepocházející z Bollywoodu, nýbrž z tamilského Kollywoodu, ovšem spolknul celých 40 milionů USD, čímž hravě porazil i nedávný dvacetimiliónový akční film Blue a stal se nejdražším indickým filmem v historii. Dalo se tedy očekávat, že jeho autor, slavný tamilský režisér S. Shankar, bude chtít své dílo příspůsobit obecnému vkusu celosvětového publika, tak jako to udělali tvůrci daleko levnějších indických filmů. Toto očekávání se ovšem ukázalo jako naprosto mylné.

 

Robotika, romantika a šlamastyka

Shankarův Enthiran je ryze tamilský až na své kovové kosti a netýká se to jen (tříhodinové) stopáže, způsobu vyprávění, nebo charakteristických komediálně nadsazených akčních scén, ale i takových složek filmu, jako je režie nebo kamera (to jiný známý tamilský režisér, K. S. Ravikumar, svůj nedávný akční snímek natočil daleko moderněji a "světověji"). Náhodné zahraniční diváky tedy dozajista čeká kulturní šok - však třeba nejznámější český lidový recenzent František Fuka na svém blogu zařadil sestřih scén z tohoto filmu do sekce "WTF", tedy česky "Co to sakra...?".

Režisér Shankar patří k nejvýznačnějším současným představitelům specifického indického žánru "masala movie", k jehož nejtypičtějším znakům patří kombinování mnoha žánrů a povšechná exaltovanost; zde promítnutá především do záměrně přehrávaného herectví a do fyzikálních zákonů nedbajících akčních scén, jež ani anglický výraz "over-the-top" nedovede dostatečně vystihnout. Důležitým prvkem je také odkazování na jiné filmy, v tomto případě převážně hollywoodské. A ano, do filmu je zařazeno i několik, dějem téměř nemotivovaných, hudebních scén.

Snímek sleduje příběh talentovaného vědce Dr. Vaseegarana (veterán tamilského komernčího filmu Rajinikanth), jemuž se podaří sestrojit dokonalého humanoidního robota s jeho vlastní podobou (přirozeně taktéž Rajinikanth). Robotovi, kterému dá jméno Chitti, věnoval tolik úsilí, že kvůli tomu úplně zapomněl na svou pohlednou snoubenku Sanu (světové známá Aishwarya Rai Bachchan), toho času ještě studující vysokou školu. Dokonalý robot Chitti svými neuvěřitelnými schopnostmi zahanbí i Vaseegaranova někdejšího učitele Dr. Bohru (Danny Denzongpa), jehož vlastní robot má značné potíže s inteligencí, a především dokonale okouzlí Sanu, když ji sofistikovaným způsobem napovídá u školního testu, zbaví ji hlučných sousedů a ještě efektně zatočí s násilníky, kteří ji napadnou ve vlaku.

Technická dokonalost ovšem nestačí, Dr. Vaseegaran potřebuje, aby Chitti dokázal cítit i lidské emoce. Když toho (s pomocí malého Božího zásahu) konečně dosáhne, nastanou opravdové problémy. Polidštěný Chitti se totiž bláznivě zamiluje do Sany a zlodušský Dr. Bohra jeho citové rozjitřenosti zneužije k tomu, aby jej obrátil proti svému stvořiteli. Nakonec se Chitti vymkne jakékoli kontrole a vybuduje si mocnou armádu svých replik, s níž si nedokáží poradit ani indické ozbrojené síly...

 

Staré a nové časy indického filmu

Základ filmu je komediální a do něj jsou v nemalých dávkách přimíchány prvky romantiky a - s počátkem třetí hodiny - také akce. Kdo už nějaký tamilský akční film (nejlépe právě s Rajinikanthem v hlavní roli) viděl, dovede si představit, jak taková akce vypadá. Kdo ne, nechť si rovnou pustí trailer, protože něco takového se nedá slovy popsat. Ať přitom ale nezapomene, že vše je krajností nadsazené zcela záměrně a nejde o nějaký nepovedený pokus natočit cool akčňák hollywoodského střihu. Tvůrci bohatě využili v Indii do té doby nevídané množství počítačových triků, a i když ty mají občas daleko do dokonalosti, dočkáme se i vcelku impozantních scén, jako je třeba ta, kde se desítky malých robotů složí v obří kobru a poté v neméně obří humanoidní monstrum.

 

 

Shankar jako obvykle při vymýšlení akčních scén překypuje hravostí a svérázem (nebo je to spíš šílenost?), ale snímá je víceméně fádně, podle zažitých stylistických pravidel tamilského filmu. Na odkoukávání módních frajeřinek Michaela Baye, Tonnyho Scotta a jiných hollywoodských režisérů akčních trháků ho očividně neužije. Ve filmu třeba prakticky neuvidíte žádné velkolepé letecké záběry, jak bývá v drahých snímcích zvykem, a jediná scéna, kde se režisér trochu odváže ve vedení kamery, je kompletně digitální Chittiho akrobatické poskakování mezi hořícími paneláky.

Poznávacích znaků indického mainstreamu, hudebních scén, je ve filmu celkem šest a ne ve všech se tančí. Nejvíc zaujme úvodní kytarovka Kadhal Anukkal, elektronická Irumbile Oru Irudhaiyam a v Indii úplně nejpopulárnější Kilimanjaro, natočené na Macchu Picchu. Hudba od A. R. Rahmana (Oscar za soundtrack k Milionáři z chatrče) je tradičně kvalitní, taneční choreografie má ovšem daleko do geniality hudebních sekvencí ze Shankarova předchozího filmu Sivaji. Škoda.

Tak jako u jiných moderních indických filmů, které se zuby nehty drží konvencí masala žánru (Magadheera,3 Idiots), nalezneme u Enthirana i tradiční nemoci, jež by už bylo záhodno definitivně vymýtit. Jako první si můžeme povšimnout slabé kreativity výtvarníků - interiéry působí stroze, uměle a nenápaditě, Chittiho skelet vypadá, jako by utekl z filmu 'Já, robot' a když se ve snímku objeví propagační plakát na konferenci, kde má být zázračný robot představen široké veřejnosti, nejde si nevšimnout, že jde jednoduše o reklamní materiál ukradený softwarové společnosti ESET.

Druhý problém má jméno nedostatečná pečlivost. Postavám se občas v brýlích odráží členové štábu, nepříjemně často skřípe návaznost záběrů (a celkově střih), když se Chitti v průběhu velkolepé automobilové honičky nabourá, můžeme si snadnou všimnout, že jeho auto utrží podstatně větší poškození, než je vidět v následujících scénách a chvíle, kdy animatronické či počítačově vymodelované Chittiho tělo vystřídá člověk v obleku, jsou také jednoduše rozpoznatelné. Vytýkat filmu ještě nedbání na zákony fyziky (nesmyslné magnetické schopnosti Chittiho) a někdy i logiky (proč by měl mít robot sestrojený pro vojenské účely podobu humanoida a spoustu v oboru neupotřebitelných funkcí?) by už ovšem znamenalo neakceptování celého žánru, který absurdnost využívá jako zdroj zábavy.

Podíváme-li se na Enthirana v kontextu Shankarovy novější tvorby, můžeme konstatovat, že jde o vyváženější a celkově povedenější dílo, než byl Sivaji (2007), jemuž však zase chybí koncepční rafinovanost Anniyana (2005) - jednoho z možná vůbec nejpovedenější masala filmů poslední doby. Zajímavé je, že v Enthiranovi úplně chybí jakákoli sociální kritika, jež se v Shankarových starších filmech objevovala v nepokrytě didaktické formě a patřila k jejich nejcharakterističtějším znakům. Enthiran nepranýřuje lenost, netečnost, korupci, ani vykořisťování; místo toho v něm indický vědec sestrojí robota, který je i po dvaceti letech stále považován za toho dosud nepokročilejšího vůbec. Opustila snad Shankara kritičnost díky současnému prudkému vzestupu Indie a její hospodářské cestě až kamsi k světovým velmocem? Možná.

Pomineme-li speciální efekty, tak Enthiran vlastně z řady jiných kollywoodských masala filmů nijak významně nevykukuje, ale můžeme jej bez uzardění zařadit k těm povedenějším z nich. Zkušení diváci indických snímků si jej určitě užijí a u těch nezkušených záleží především na tom, jak se dokáží vypořádat se samotným žánrem. Z osobních zkušeností vím, že možné reakce bývají v zásadě trojí: 1.) naněkolikráte protočené panenky a následný odpor k čemukoliv indickému 2.) nepochopení a zmatenost 3.) euforické nadšení. Doufám a přeji vám, že se zařadíte do té třetí kategorie.

 

P.S: Co se týče dalších indických velkoprodukcí, čeká nás například akční sci-fi Ra.One inspirované indickou mytologií, telugský film o životě Ježíše (!) a velkolepá indicko-americká koprodukce o někdejší kontroverzní premiérce Indíře Gándhí...

 

* Pokud vás tato informace překvapuje a nevíte, jak se to má s různými indickými národními kinematografiemi, podívejte se zde

** Vláda v Tamilnádu znevýhodňuje filmy, které mají název v jiném jazyce, než je domácí tamilština. Proto tvůrci pro původní, tamilskou verzi zvolili název Enthiran (popř. Endhiran), zatímco hindská verze nese název Robot a telugská Robo.


Autor: Miroslav Libicher | sobota 29.1.2011 17:46 | karma článku: 15,41 | přečteno: 2009x
  • Další články autora

Miroslav Libicher

Japonští pornoherci se počítají na desítky. Zahraniční zájemci o jejich práci na miliony

Provozovatelé anglojazyčných webů, které se věnují japonské pornografii, uvádějí, že velmi často dostávají zprávy od mužů z celého světa, kteří se zcela vážně ptají, co mají dělat, aby mohli v Japonsku působit jako pornoherci.

15.8.2022 v 18:13 | Karma: 8,42 | Přečteno: 396x | Diskuse| Společnost

Miroslav Libicher

Visa a MasterCard chrání naši počestnost - hanbaté filmy z Japonska už si nekoupíme

Hlavním světovým regulátorem trhu s pornografií nejsou zákonodárci, ale provozovatelé platebních služeb.

14.8.2022 v 15:59 | Karma: 11,27 | Přečteno: 481x | Diskuse| Společnost

Miroslav Libicher

Yua Mikami – idol z filmů pro dospělé

...aneb o nejvýznamnější světové pornoherečce, kterou jste (nejspíš) dosud neznali a znát byste ji měli.

14.2.2022 v 13:48 | Karma: 13,64 | Přečteno: 1298x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Kapitán Irák zasahuje aneb komiksoví hrdinové ve službách ideologie a propagandy

Původně školní esej, která si klade za cíl představit na konkrétních příkladech různé způsoby, jakým je v komiksu zachycována, šířena či reflektována ideologie a jak je médium komiksu využíváno pro propagandistické účely.

22.10.2015 v 17:34 | Karma: 10,89 | Přečteno: 668x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Kterak Indové kolonizují Západ

...aneb (původně školní) esej mapující užívání "cool estetiky" v hindském populárním filmu.

22.11.2014 v 13:46 | Karma: 8,97 | Přečteno: 647x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

"Co máš pod tou blůzkou?"

...aneb o filmové cenzuře v Indické republice a jejích ideologických východiscích.

19.11.2014 v 16:46 | Karma: 9,11 | Přečteno: 1445x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Co nám feministky (nechtíc) prozradily o hráčích videoher?

Co máte udělat, chce-li být zavalení výhrůžkami smrtí? Kupodivu nemusíte napsat Satanské verše, natočit Poslední pokušení Krista nebo namalovat polonahou Matku Indii. Americká mediální kritička Anita Sarkeesian se na vlastní kůži přesvědčila, že úplně stačí natočit sérii videoblogů věnovanou analýze genderových stereotypů ve videohrách.

17.11.2014 v 18:07 | Karma: 13,88 | Přečteno: 1229x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Jak muslimové hajlují a šíří neonacismus

Muslimové jsou známí spojenci nacismu. Ba nejen spojenci, ale dokonce i inspirátoři - když Hitler přemýšlel, co udělat s Židy, inspiroval se koránským textem, genocidou Arménů (která byla čistě islámským aktem a vůbec nesouvisela s válečnou situací) i radami antisemitského radikála Amína Husejního, který jakožto jeruzalémský muftí (dosazený Brity) vhodně reprezentoval postoje všech muslimů od Maroka přes Albánii až po Indonésii.

29.6.2014 v 17:14 | Karma: 31,60 | Přečteno: 2600x | Diskuse| Ostatní

Miroslav Libicher

Islamofobie předmětem kritické diskurzivní analýzy

Diskuze kolem případu dvou muslimek, které kvůli zákazu nosit šátky opustily střední zdravotnickou školu v Praze, už sice utichly, nicméně to samé nelze říct o širších diskuzích o muslimech a "anti-muslimech" z řad českých občanů. Proto jsem se rozhodl zveřejnit zde text, který se týká výše zmíněné kauzy a poodhaluje také diskurzivní strategie uživané českými odpůrci islámu.Článek je upravenou verzí mé školní práce, jejímž předmětem byla kritická diskurzivní analýza (CDA). Téma i konkrétní text k analýze jsem si zvolil sám. Jelikož jde o můj úplně první pokus o kritickou analýzu diskurzu a nemám žádné lingvistické vzdělání (studuji mediální studia), prosím čtenáře, aby si na základě tohoto textu nedělali představu ani o CDA, ani o úrovni našeho vysokého školství :)

11.2.2014 v 16:46 | Karma: 18,80 | Přečteno: 3193x | Diskuse| Ostatní

Miroslav Libicher

O muslimské nenávisti, víře, svobodě slova a cestovních zavazadlech

Se svým blogerským kolegou Lukášem Lhoťanem poměrně vydatně komunikuji již od doby, kdy byl znám jako jakýsi neoficiální mluvčí českých "liberálních" muslimů a v přátelském duchu jsem se s ním setkal i nedlouho poté, co se stal křesťanským islamoklastem - tedy zaníceným a nekompromisním kritikem islámu. Ač se stavím značně kriticky k jeho současnému mediálnímu působení, v rámci něhož osobní spory se svým někdejším "šéfem" (a snad i přítelem) Muneebem Alrawim povýšil do roviny souboje civilizací, zatím jsem neměl potřebu reagovat na žádnou z jím vyhlášených žaboyších válek vlastním článkem. Tentokrát tak poprvé činím - ne proto, že bych současnou "kauzu" považoval za závažnější než byly ty předchozí, ale spíše proto, že chci mít po ruce nějakou ucelenou reakci, na niž bych mohl odkazovat v množících se internetových diskuzích.

10.9.2013 v 9:26 | Karma: 13,42 | Přečteno: 1653x | Diskuse| Společnost

Miroslav Libicher

Indické filmy, u nichž se našinec může dmout vlasteneckou pýchou

Copak vy jste nevěděli, že bollywoodské filmy se točí i v Česku, jezdí v nich česká auta a tančí česká děvčata?

6.5.2012 v 9:12 | Karma: 14,68 | Přečteno: 3040x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Indická filmová klasika (konečně) na DVD

Melodrama, spektakulární taneční scény, blyštivé kostýmy a pořádná porce nadsázky - tak si spousta lidí představuje indickou kinematografii a někteří ji takto z vlastních zkušeností i znají. Ve stínu velkých indických filmových průmyslů jako je Bollywood, Kollywood a Tollywood se však skrývá i řada nekomerčních tvůrců, jejichž díla dýchají realismem, věnují se sociálním tématům a nesou podobné znaky jako například snímky nového tureckého filmu nebo íránské a rumunské nové vlny.

27.4.2012 v 14:17 | Karma: 11,08 | Přečteno: 1038x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Teroristé, rozvraceči a jiní Pákistánci

...aneb Zevrubně o reprezentaci muslimů v současném bollywoodském filmu, část druhá.

14.4.2012 v 10:12 | Karma: 10,10 | Přečteno: 1105x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Chvála videorekordéru a (softcore) pornografie

Nelze než litovat dnešní školou povinné mládeže, že nevyrůstala v oné euforické atmosféře 90. let minulého století, kdy byl všechen veřejný i mediální prostor doslova nasáklý vyhladovělou touhou po všem, co předchozí režim lidu upíral. V České televizi běžel Receptář pro podnikatele a slova jako "kapitalismus" a "komerce" se užívala v takových kontextech, že i malí caparti, co jejich obsahu pranic nerozuměli, tušili, že musí jít o něco nesmírně cool. Videopůjčovny a posléze i televizní kanály zaplavily americké akční filmy, jejichž hrdinům se brzy pokusil přiblížit i Jirka Krampol s Paľem Haberou. V našlapaných hitparádách si každý čágo-bélo šílenec mohl vybrat třeba mezi vlasteneckým bigbítem a neortodoxní taneční hudbou z ciziny. A co je hlavní - všechny tyto kulturní vymoženosti byly prostoupeny nahotou a erotikou.

3.4.2012 v 15:03 | Karma: 20,59 | Přečteno: 2522x | Diskuse| Ostatní

Miroslav Libicher

Zločinci, separatisté a násilníci

...aneb Zevrubně o reprezentaci muslimů v současném bollywoodském filmu, část prvá.

19.3.2012 v 14:07 | Karma: 12,70 | Přečteno: 1108x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Indický Ra.One je jako tančící terminátor

Mr. India (1987) se dokázal pouze zneviditelnit , Krrish (2006) zase většinu své mamutí síly zužitkovával k tančení či svádění děvčat a Shaktimaan (1997), jenž svých schopností nabyl díky hinduistickým meditacím a rituálům, vystupoval pouze v televizním seriálu a na stříbrné plátno se promeditovat nedokázal. Zkrátka a jednoduše - prostředí indického filmu superhrdinům nikdy příliš nepřálo. O změnu situace se pokusil nákladný a kvalitními triky podpořený snímek Ra.One, jehož recenzi v tomto článku přináším.

6.1.2012 v 12:59 | Karma: 15,91 | Přečteno: 1863x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Teroristé i oběti xenofobie - muslimové očima moderního Bollywoodu

...aneb kterak muslimové oblékli arabské šátky, sestrojili islámské bomby a začali poslouchat hudbu pro uspávače hadů.

15.12.2011 v 11:58 | Karma: 12,78 | Přečteno: 1398x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Půlměsíc a kladivo-muslimové očima sociálně angažovaného Bollywoodu

...aneb jak muslimové přestali pro indické filmaře představovat minulostí žijící aristokraty a stali se integrální součástí pracujícího lidu.

13.11.2011 v 9:30 | Karma: 12,44 | Přečteno: 1258x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Navábové, kurtizány a teroristé - muslimové očima Bollywoodu

Billionaires, bombers, belly dancers* - tedy miliardáři, bomboví atentátníci a břišní tanečnice - to jsou tři základní stereotypy, které při zobrazování muslimů a Arabů (obě skupiny jsou v západní popkultuře soustavně mylně ztotožňovány) uplatňuje americký Hollywood a každý našinec se o tom snadno může přesvědčit při návštěvě kina nebo po zapnutí televize. Přirozeně daleko méně známý, ale o to zajímavější je vývoj, jímž si obraz muslimů prošel v historii mohutné kinematografie Indie - země, která hostí jednu z největších muslimských komunit na světě a jejíž filmová tvroba je v řadě států s muslimskou majoritou velice populární.

4.10.2011 v 10:47 | Karma: 10,54 | Přečteno: 1409x | Diskuse| Kultura

Miroslav Libicher

Šaháda před i za kamerou - muslimští tvůrci v Bollywoodu

Kdo četl moji blogovou minisérii 'Alláh v kraji Matky Indie' už dobře ví, že indičtí muslimové jsou nedostatečně zastoupeni v parlamentu, ve zdravotnictví, v řadách armády i police, mezi učitely... no, vlastně téměř všude. V jednom důležitém odvětví indického života však mají stoupenci Alláha a proroka Mohameda zastoupení naopak dispropočně veliké a výrazně ovlivňují jeho podobu - jedná se o indickou filmovou tvorbu.

5.9.2011 v 16:51 | Karma: 10,94 | Přečteno: 1778x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 59
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2073x
Absolvent marketingových komunikací (Bc.) a mediálních studií (Mgr.), fanoušek (nejen) indické kinematografie a neúnavný diskutér...