Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Alláh v kraji Matky Indie VI. - Tisíce Bin Ládinů?

26. 08. 2011 14:47:36
"Je proti nám veden džihád s cílem přeměnit Hindustán na islámský stát", "minoritní komunita se dnes snaží zničit komunitu majoritní", "Americe dělal problémy jediný Bin Ládin, zatímco my máme v ulicích tisíce Bin Ládinů (...) a k tomu dvě stě tisíc mullů, kteří dnem i nocí šíří v mešitách a madrasáh jed terorismu". I těmito přepjatými výroky vyjadřovali představitelé hindských nacionalistů své obavy z neloajality a militantnosti indických muslimů. Jejich silná slova ovšem těžko odrážejí skutečnou situaci. Narozdíl od svých pákistánských souvěrců* se totiž muslimové v Indii nezdají být příliš vábeni mezinárodním džihádistickým voláním do zbraně a vlastenecké cítění jim nejspíš také nechybí.
 G.S. Ent.

Maoismus, komunalismus, separatismus - hlavní tváře indického teroru

Indie je bohužel zemí, která má bohaté zkušenosti s terorismem vycházejícím z mnoha různých idelogií. Lidé, kteří se na něm podílí, přitom náleží snad ke všem náboženským vírám, jaké jsou v Indii zastoupeny. Sama indická vláda považuje za největší vnitřní bezpečnostní riziko teroristy, kteří se k žádnému Bohu nehlásí - tedy skupiny dobře vyzbrojených militantních maoistů operující v rozlehlém území tzv. Rudého koridoru.

Jiné případy terorismu v Indické republice jsou zase extrémním projevem komunálního napětí, jaké bují zejména mezi hinduisty a muslimy (byla o tom řeč ve čtvrtém článku série). Významné útoky muslimů, zamýšlené jako pomsta za případy rozsáhlého protimuslimského násilí ze strany hinduistů, se udály v letech 1993 a 2003 v Mumbaí (Bombaji). První z nich je přitom s počtem 257 mrtvých a 713 zraněných dodnes nejkrvavějším teroristickým činem v indické historii a za jeho zorganizováním stojí mafiánský spolek D-Company napojený na podsvětí zálivových zemí. Novým, či alespoň nově objeveným, fenoménem je terorismus ze strany extremistických hinduistů. Ti jsou momentálně podezřelí ze série bombových útoků proti muslimům z let 2006 až 2008.

Nejvíce indických teroristických skupin je ale spojeno se separatistickým bojem. Skeptici ostatně předpovídali rozpad Indie na malé národní státy už v dobách, kdy se teprve jednalo o jejím vzniku. Muslimové vedou svůj separatistický boj ve svazovém státě Džammú a Kašmír, kde tvoří 67% většinu (v samotném Kašmírském údolí, které je centrem aktivit militantů, tvoří muslimové rovnou 97% populace). Kašmír, bývalý knížecí stát připojený k Indii výměnou za zásah indické armády proti paštúnským militantům, jimž se téměř podařilo dobýt kašmírské hlavní město Šrínagar, se i vzhledem ke své strategické poloze stal hlavním předmětem vyhrocených indo-pákistánských sporů. Nebo přinejmenším jejich hlavní záminkou. Obě země přímo o jeho území svedly tři menší války (první rovnou v roce 1947, druhou roku 1965, za třetí lze považovat takzvaný Kargilský konflikt z roku 1999) a bojovalo se tam i v rámci indo-pákistánské války v roce 1971, která původně vzešla z podpory indické vlády pro separatistické hnutí ve Východním Pákistánu (dnešní Bangladéši).

Skutečně výbušným místem se ovšem Kašmír stal až po roce 1987, kdy v něm proběhly zpochybňované regionální volby. V krátké době došlo k vytvoření mnoha organizovaných militantních skupin, jejichž cílem je buď úplné osvobození Kašmíru, jeho připojení k Pákistánu, nebo zřízení islámského státu na jeho území. Zejména druhý a třetí typ ozbrojených skupin se setkal se štědrou podporou z Pákistánu, jehož vláda je odjakživa zvyklá prosazovat své zájmy v cizích zemí prostřednictvím spolupráce s teroristy. S Pákistánem byli pochopitelně silně spjatí i zahraniční mudžáhidé z Afghánistánu, jenž se do Kašmíru přesunuli poté, co za přispění zbraní a stratégů z USA porazili vojska Sovětského svazu. Přítomnost mudžáhidů dělá kašmírský spor ještě komplikovanějším, neboť ti jsou, jak je již dobře známo, součástí džihádistických organizací s globálními ambicemi. Nelze se tedy divit indickým obavám z plánů USA, které své vojáky hodlají z Afghánistánu stáhnout. Indie se koneckonců významně podílí na jeho rekonstrukci a proti-tálibské síly podporovala ještě dlouho před americkou invazí. O tom, že afghánská nestabilita znamená i domácí nebezpečí, se mohli Indové bolestě přesvědčit i v roce 1999, kdy skupina pákistánských ozbrojenců unesla indický Airbus IC814 a přistála s ním v tálibské baště Kandaháru. V roce 2008 zase došlo k sebevražednému atentátu na indickou ambasádu v Kábulu.


Nejde jen o teroristické útoky vůči anonymním masám civilistů. V dějinách svobodné Indie byly úspěšně uskutečněny i tři významné atentáty na vysoké politické představitele (shodou okolností všichni tři nesli příjmení Gándhí). Žádný z nich však nebyl dílem muslima. Mohandáse Gándhího zavraždil hinduistický radikál, protože byl přesvědčen, že "Velký duch" chová přílišnou vstřícnost k muslimům. Indíru Gándhí zastřelili sikhští členové vlastní ochranky, protože nařídila vojenskou operaci proti militantním sikhům, při které zemřelo mnoho civilistů a byl poškozena nejsvětější gurudvára. O smrt jejího syna Radžíva se pak zasloužila sebevražedná atentátnice z řad Tamilských tygrů, kterým se nelíbila vládní politika vůči Šrí Lance.


Problém s mudžáhidy

Na kašmírském konfliktu není vůbec výjimečný jeho náboženský přesah - sikhští militanté za zřízení teokratického státu bojovali několik desítek let a někteří separatističtí ozžbrojenci aktivní v severovýchodních státech ležících za takzvaným Siligurským koridorem se otevřeně zaštiťují Biblí a Ježíšem - ale skutečnost, že jej Pákistánem podporované teroristické skupiny přenesly téměř do celé Indie.

Organizace jako Laškare Tajba, Džajše Mohammed, Hizbul Mudžahedín nebo Harkat ad-Džihád al-Islamíja stojí za množstvím teroristických útoků v přelidněných indických metropolích, mezi něž patří i série bombových atentátů na městské vlaky v Mumbaí (Bombaji) v roce 2006 nebo o pět let starší útok na budovu parlamentu v Dillí, jenž málem zažehl další indo-pákistánský vojenský konflikt.

V lecčem výjimečná byla teroristická operace skupiny pákistánských mladíků ve službách Laškare Tajba, která započala 26. září 2008 v Mumbaí. Zdá se, že tentokrát nešlo o způsobení co největších škod samotné Indii, ale o efektní demonstraci síly globálních džihádistů před zraky televizních diváků ze západních zemí. Však se také útočníci snažili vzít si jako rukojmí cizince ze Západu - především Brity, Američany a Izraelce. Za svůj nejdůležitější cíl teroristé sami označili židovské komunitní centrum Nariman House, kde brutálně zavraždili rabína Gavriela Holtzberga a jeho těhotnou ženu Rivku - oba měli izraelské i americké občanství. Zbytek pozornosti pak věnovali především celosvětově známým budovám, v nichž se hromadí turisté. Luxusní Hotel Tádžmahál demonstrativně zapálili a než naházeli granáty do oblíbené restaurace Leopold Café, zeptali se nic netušících kolemjdoucích, je-li tento podnik známý...

Hořící hotel Tádžmahál a mnohahodinová akce několika útočníků, při které se střílí, vybuchují granáty a berou se rukojmí, očekávaně připoutala daleko více pozornosti světových médií, než dřívější bombové atentáty v hromadných dopravních prostředcích, jejichž nespornou výhodou je v očích pachatelů jednak snažší proveditelnost a také vyšší ztráty na životech. Mumbajští teroristé tak nejspíš využili slabé připravenosti a bdělosti indických bezpečnostních složek k tomu, aby mohli postrašit svět. Připomeňme si, že indickým ozbrojencům trvalo zneškodnění jednácti teroristů více jak šedesát hodin a sami při něm přišli o sedmnáct mužů.

Útoky pod domácí vlajkou

Ač stopy teroristů z Mumbaí vedly jednoznačně k pákistánské Laškare Tajba, k útokům se původně skrze média přihlásila skupina říkající si Dekánští mudžáhidé (Deccan Mujahideen), o níž předtím nikdo neslyšel. Ve svém prohlášení velmi okatě zdůrazňovala svůj údajně indický původ. Šlo pravděpodobně o pokus odvést podezření vyšetřovatelů pryč od Pákistánu. Možná také chtěli organizátoři útoků vyvolat v čase blížících se regionálních voleb protimuslimskou hysterii. Zda ovšem nějací 'Dekánští mudžáhidé' v Indii vůbec existují a jakou konkrétní činnost případně vyvíjejí, zůstává záhadou stejně jako v případě jiné obskurní teroristické skupiny, Indických mudžáhidů (Indian Mujahideen).

Podle některých hlasů se za Dekánskými i Indickými mudžáhidy ve sktuečnosti skrývá největší známá indická skupina muslimských radikálů, Studentské islámské hnutí Indie (Students Islamic Movement of India aka SIMI). O tom, že SIMI zastupuje navýsost extremistický proud islámu, lze těžko pochybovat; vazby na zahraniční džihádistické organizace ani podíl na teroristických útocích jí ovšem přes nespočet silných nařčení dosud nebyl prokázán. Některá média považují SIMI za muslimských protipól k organizacím radikálních Hindů, což je podchyceno i v následující karikatuře:


Komu se nevěří

Obecně platí, že všechny velké indické muslimské organizace terorismus rezolutně odmítají, včetně islamistické Džamá'at-e Islámí. Přesto Hindští nacionalisté některé z nich soustavně obviňují z podvratné činnosti. Podezření často padají na Lidovou frontu Indie (zmíněna v minulém článku), ani pro tato tvrzení však nabyly nalezeny žádné podpůrné důkazy.

Poněkud úsměvně vyznívá případ z roku 2009, kdy křesťanské organizace v Kérale utvořily nesvaté spojenectví s hindskými extrémisty (za normálních okolností svými úhlavními nepřáteli) a společně obvinili členy Lidové fronty z páchání něčeho, co sami nazvali "Love Jihad" (Džihád láskou). Dle jejích obvinění prý mladí a pohlední muslimové systematicky sváděli křesťanská a hinduistická děvčata a výměnou za neutuchající lásku po nich žádali konverzi k islámu. Kéralská policie vzala absurdně znějící nařčení o tisícech nešťastnic ve spárech proradných svůdníků vážně, nicméně její vyšetřování existenci žádného "Džihádu láskou" nepotvrdilo. Zůstává k otázkou, jestli bude policie vyšetřovat i stížnost jedné hindské nacionalisticko-náboženské organizace - podle ní se jistý zavilý muslim pokusil chytit hiduistickou dívku do svých sítí pomocí hypnózy...

Na lepší časy se dosud neblýská

Ve vyšetřování teroristických incidentů - a hlavně v jejich předcházení - je prozatím indická vláda zoufale neúšpěná. Konkrétní viníky se málokdy podaří odhalit, natož potrestat, a vina je vždy dopředu hozená na pákistánské militanty. Koneckonců i ze série útoků na indické mešity, za nimiž podle současných údajů stáli hindští extrémisté, byla původně viněna Laškare Tajba. Každopádně se dosud zdá, že muslimové s indickým občanstvím jsou do terorismu (mimo separatistické oblasti Kašmíru a Assámu) zapojeni jen velmi málo a obava aktivistů Bandžrang Dalu, že v případě vypuknutí války mezi Indií a Pákistánem se indičtí vyznavači Alláha obrátí proti své zemi, tak zní neodůvodněně a hystericky. Přes nízké zastoupení v armádě (cca 2 %) se už v minulosti muslimové několikrát objevili ve významných vojenských funkcích a pomohli Indii zvítězit ve všech čtyřech indo-pákistánských válkách. Nejznámějším z těchto hrdinů je seržant Abdul Hamid, který za války v roce 1965 obětoval vlastní život, aby zničil několik pákistánských tanků. Za svůj odvážný čin posmrtně obdržel nejvyšší vojenské vyznamenání Paramvír Čakra.

* = Tím není myšleno, že by byli terorismu nakloněni Pákistánci jako takoví. Naopak, průzkumy veřejného mínění ukazují, že v Pákistánu panuje k muslimským teroristickým organizacím ještě větší lidový odpor, než třeba v Turecku nebo mezi muslimy v evropských zemích. Problém je ovšem v tom, že v zemi jen kvete činnost teroristických buněk, neb pákistánská vláda je velmi neochotná proti nim zasáhnout.

Zdroje:

Fuller, G: A World Without Islam

Filipský, J: Indie

Jaffrelot, Ch: Religion, Caste and Politics in India


Série článků o kašmírském konfliktu nedávno vyšla na webu AlJazeery, k útokům v Mumbaí v roce 2008 lze doporučit dokument Dana Reeda nazvaný Terror in Mumbai, který obsahuje i autentické záznamy komunikace teroristů se svým pákistánským velením.

Autor: Miroslav Libicher | pátek 26.8.2011 14:47 | karma článku: 10.54 | přečteno: 1470x

Další články blogera

Miroslav Libicher

Kapitán Irák zasahuje aneb komiksoví hrdinové ve službách ideologie a propagandy

Původně školní esej, která si klade za cíl představit na konkrétních příkladech různé způsoby, jakým je v komiksu zachycována, šířena či reflektována ideologie a jak je médium komiksu využíváno pro propagandistické účely.

22.10.2015 v 17:34 | Karma článku: 9.27 | Přečteno: 483 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Beata Krusic

Jednotlivosti, fascinující až do krajnosti- II.

Jen krátce navážu na svůj včerejší blog- v souvislosti s lidskou řeči, zvukem, jazykem. Včera jsem mimo jiné uváděla v blogu své okouzlení moravským přízvukem v našem jazyce.

23.8.2017 v 8:34 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 101 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

Barbarství

Co všechno se musí stát, aby se státnici civilizovaného světa začali chovat a jednat civilizovaně, když to barbarství ohrožuje naše společné lidské bohatství

23.8.2017 v 8:05 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 328 | Diskuse

Martin Braun

Na okraj papežovy iniciativy

Rozruch vyvolala iniciativa Papeže, o které v pondělí informoval Vatikán. Vyrojilo se kolem ní spousta spekulací a poměrně logicky vyvolává zděšení.

23.8.2017 v 8:00 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 630 | Diskuse

Vladimír Zeman

A ještě jedna o dotacích.

Jak jsou dotace z evropských strukturálních fondů pro malé a střední podnikatele, do 50 milionů základního jmění, ošidné, vidíme na kauze Čapí hnízdo. A přitom nebylo konáno nic proti ničemu.

23.8.2017 v 7:31 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 214 | Diskuse

Michael Pálka

Kdyby se hloupost mohla vznášet....

populární věta Dr.Strossmayera v podání Miloše Kopeckého.Jan Werich to vyjádřil jinak:"Kde blb, tam nebezpečno."

23.8.2017 v 3:33 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 531 | Diskuse
Počet článků 56 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2067

Absolvent marketingových komunikací (Bc.) a mediálních studií (Mgr.), fanoušek (nejen) indické kinematografie a neúnavný diskutér...

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.