Melodrama, spektakulární taneční scény, blyštivé kostýmy a pořádná porce nadsázky - tak si spousta lidí představuje indickou kinematografii a někteří ji takto z vlastních zkušeností i znají. Ve stínu velkých indických filmových průmyslů jako je Bollywood, Kollywood a Tollywood se však skrývá i řada nekomerčních tvůrců, jejichž díla dýchají realismem, věnují se sociálním tématům a nesou podobné znaky jako například snímky nového tureckého filmu nebo íránské a rumunské nové vlny.
Neexistuje shoda mezi kterými roky se přesně rozkládá vrcholné období hnutí "indické nové vlny" (nebo také "paralelního filmu"), je ovšem jasné, že filmy vymezující se vůči hlavnímu, komerčnímu proudu a ovlivněné rozkvětem různých "nových vln" v Evropě začaly vznikat v období kolem 50. let nejprve v Bengálsku, kde působili světově oceňovaní režiséři jako Satyajit Ray, Bimal Roy, Ritwik Ghatak nebo Mrinal Sen. Tento proud se nicméně později rozšířil do celé Indie a byl poháněn finanční podporou, kterou začaly "umělecky hodnotným" filmům poskytovat různé státem provozované nadace.
Za skutečnost, že západnímu publiku není nekomerční filmová tvorba Indie příliš známá, mohou do značné míry Indové sami, neboť snímky této kategorie jsou pro cizince velmi těžko dostupné - často vůbec nevyšly na přenosných médiích a pokud ano, tak vyšly neotitulkované nebo v otřesné, sotva sledovatelné technické kvalitě. Vítanou cestu k nápravě tohoto stavu tak znamená projekt Cinemas of India, za nímž stojí organizace National Film Development Corporation of India a který byl realizován v rámci vládní kampaně na podporu turismu Incredible India. Pod hlavičkou projektu bylo na DVD vydáno 22 restaurovaných reprezentantivních děl paralelního filmu, mezi nimiž je řada cenami ověnčených a časem prověřených kousků. Jde o snímky převážně hindské, ale v seznamu se objevují i nějaké maráthské, tamilské, telugské, malajálamské a urijské (bengálský překvapivě ani jeden). Jejich úplný výčet i s krátkými anotacemi si můžete prohlédnout zde. Já bych se na následujících řádcích krátce vyjádřil k těm, o nichž už jsem něco zaslechl (či jsem je viděl), a které také považuji za nejvíce hodné pozornosti:
Dharavi (1991), oceněné prestižní National Film Award za nejlepší film, přináší realistický obraz života ve stejnojmenném bombajském slumu, jenž patří mezi ty vůbec největší na světě. Ocenit by jej tedy mohli ti diváci, kteří v Boyleově Milionáři z chatrče viděli vyumělkovaný orientalistický konstrukt, přáli si vidět téma indické chudoby a kriminality zpracované někým "zevnitř" a z nějakého důvodu jim nevyhovovalo drama Salaam Bombay! (1988) od Miry Nair.
Mammo (1994) je prvním dílem tzv. "muslimské trilogie" respektovaného režiséra Shyama Benegala, který tři příběhy o muslimských ženách z různých sociálních vrstev natočil dle scénářů publicisty, filmaře a veřejného intelektuála Khalida Mohammeda. Oba autoři svou prací zásadně přispěli k proměně filmového zobrazováni indických muslimů - popřeli někdejší romantizované a idealizované nazírání a začali se zajímat o otázku emancipace žen.
Salim Langde Me Pat Rao (1989) je dalším důležitým milníkem vlny sociálně angažovaných muslimských filmů a ukazuje svazující společenské i ekonomické poměry ve špinavém bombajském ghettu, kde se kriminalita jeví jako jediný možný způsob, jak si vydělat na živobytí. Režisér Saeed Aktar Mirza však své souvěrce nehodlá oplakávat a naopak tvrdí, že klíč k lepšímu životu leží v rukou muslimů samých. Pozornost je věnována i náboženskému radikalismu a komunálním střetům, což byly v Indii 80. let problémy více než aktuální. Zajímavostí je, že v jedné z vedlejších rolí se objevuje pozdější slavný režisér Ashutosh Gowariker (Lagaan, Jodha Akbar).
(Můj kontextualizující článek o muslimském filmu v 70. a 80. letech naleznete zde)
Ukázka z filmu Nazar (1990) Maniho Kaula
Uski Roti (1970), Duvidha (1973), Nazar (1990) - trojice snímků nedávno zemřelého Maniho Kaula, mistra úchvatných obrazových kompozic a filmové lyriky, jehož talent jsem si mohl kdysi vychutnat v krátkometrážním erotickém filmu Cloud Door. Kaul byl studentem samotného Ritwika Ghataka a je řazen k předním představitelům indické nové vlny. Více o něm a jeho díle si můžete přečíst zde.
Celkově mohou DVDčky z řady Cinemas of India vzít za vděk jak filmoví labužníci pátrající po tom nejlepším ze světové kinematografie, tak fanoušci divácky atraktivního Bollywoodu, kteří mají zájem alespoň občas nahlédnout i za jeho hranice.
Článek je mírně pozměněnou verzí textu, který původně vyšel na mém blogu bollybaz.blogspot.cz
