Alláh v kraji Matky Indie V. - Za stranu, za lidi a za islám
Fundamentalista či modernista? V Indii se daří oběma směrům islámského myšlení (foto z filmu Khuda Kay Liye)Geo Films
Nové cesty
Indický islám je výrazně rozmělněný místními tradicemi a silnou orientací na súfismus (viz. první článek série), leč v posledních letech má tendenci se více přibližovat mezinárodní "normě", jejíž směr udávají arabské země. Stojí za tím postupující urbanizace, růst vzdělanosti, skutečnost, že mnoho muslimských Indů odjíždí pracovat do konzervativních zemí Perského Zálivu a rozvoj moderních médií jako je internet. Indie sama přitom byla na přelomu 19. a 20. století jedním z hlavních center islámského reformního myšlení, jehož stopa je stále patrná.
Po porážce Velkého indického povstání v roce 1857 (viz. třetí článek série) ustaly snahy rozpoutat protibritský džihád a muslimští učenci se začali více soustředit na otázku, jak se mají muslimové s britskou nadvládou vyrovnat nenásilnou cestou. Nabízené odpovědi se dělily do dvou hlavních skupin: První tábor se vydal cestou odpovídající hindskému revivalismu (viz. čtvrtý článek série) - odmítal veškeré britské vlivy a naopak žádal návrat k původnímu islámu Proroka a jeho druhů, očištěnému od prvků pokládaných za cizí a inovační. Druhá skupina učenců byla naopak přesvědčená, že britská vláda má na Indii (i) pozitivní vliv a praktikování islámu neomezuje, takže vyzývala ke spolupráci s ní a zároveň nahlížela na tradiční islámské prameny v novém, modernizačním a liberálním světle.
Konzervativní vítr fouká z Deobandu
K zástupcům konzervativního tábora patří tradičně ulemá sdružení kolem islámské univerzity v Deobandu (založené roku 1866). Deobandské hnutí je dnes svými postoji blízké "arabskému hlavnímu proudu" a v Indii má značný vliv. Jeho odnoží je mimo jiné sdružení Tablíghí Džamá'át (založeno roku 1934), významné svou misijní a "reislamizační" činností po celém světě. Jeho členové chápou islám jako komplexní životní styl a dbají na dodržování šarí'e; narozdíl od islamistických hnutí se ovšem orientují na islamizaci jedince, nikoli státního zřízení.
Radikálnějším, a tentokráte zejména politicky orientovaným, hnutím je Džamá'at-e Islámí. Jeho zakladatelem byl ostatně Abá'l A'lá Maudúdí, autor soudobé koncepce "islámského státu" (jakožto nejspíš i pojmu samotného), z jehož díla mnohé načerpali ti nejvýznamnější architekti islamismu jako byli Sajjid Qutb nebo Rúholláh Chomejní. Hnutí bylo v roce 1947 rozděleno spolu s Britskou Indií a jeho indická frakce, Džamá'at-e islámí Hind, se dnes orientuje především na sociální aktivismus a ač zůstává protizápadní a za svůj nejvyšší ideál považuje "islámský způsob života", oficiálně akceptuje demokracii i sekularismus. V dubnu tohoto roku členové hnutí založili politickou stranu Welfare Party of India, která má na pozici vicepředsedy křesťana. Pákistánská Džamá'at-e islámí je naproti tomu sama o sobě extremistickou politickou stranou, nicméně s věru nevalnou volební podporou.
Stoupenci modernismu a stoupenci chalífátu
Ústřední osobností druhého, modernizačního, tábora je dozajisté Sajjid Ahmed Chán. Ve výuce Alígarhské muslimské univerzity, kterou založil roku 1875, kombinoval moderní britskou výuku s islámskými vědami. Propagoval také novodobou, racionalistickou reintepretaci islámských pravidel, přičemž vycházel z úvahy, že Boží stvoření a Boží slovo nemohou být v rozporu, tudíž nelze akceptovat takové výklady islámu, které nerespektují obecné potřeby člověka, nebo jsou v konfliktu s jeho rozumovým poznáním. Alígarhské hnutí přispělo k rozvoji vzdělaných muslimských středních vrstev, nicméně jeho oblibu (zvláště v éře bouřících nacionalistických vášních) silně omezovala Chánova přílišná náklonost k Britům a skutečnost, že jeho aktivismu chyběl sociální přesah a přehlížel potřeby žen i obyčejných chudých muslimů.
Painslámsky smýšlející muslimští aktivisté se v časech 1. světové války zase spojili v Chalífátském hnutí (Khilafat Movement), které od Britů žádalo záruku, že po válce zůstane zachován institut osmanského chalífátu. V literatuře se uvádí, že prostí muslimové iniciativu podporovali z velké části kvůli chybnému výkladu jeho názvu - mysleli, že je odvozený ze slova "chiláf", tedy "proti" (Britům). Hnutí mělo podporu sekulárního Indického národního Kongresu, což dnes hindští nacionalisté rádi připomínají jakožto jeden z "důkazů" údajného kongresovského "pseudo-sekularismu" a tendence nadržovat muslimům. Celoindická muslimská liga, usilující o založení Pákistánu, jej naopak odsuzovala jako domnělý projev náboženského fanatismu.
Světově nejznámějším a nejvlivnějším představitelem indického reformního islámu je pravděpodobně oceňovaný persko-urdský básník a filosof Muhammad Ikbál, narozený v dnešním Pákistánu. Své hlavní myšlenky, silně oflivněné súfismem i západní filosofií, v roce 1930 shrnul do knihy Reconstruction of Religious Thought in Islam. Jednou z těch nejvýraznějších byl přitom důraz, jaký Ikbál kladl lidskou schopnost tvořit, čímž se podle jeho názoru člověk v určitém smyslu podobá Bohu.
K dalším významným indickým učencům patří například Abdulláh Jusúf Alí, autor nejpouživanějšího anglického překladu Koránu, jakožto i komentáře k němu. Ten je mimochodem vyšel i česky jako součást arabsko-české verze Koránu vydané nakladatelstvím A.M.S. Trading. Islámský modernista Vahíuddín Chán je zase znám svým oddaným mírový aktivismem a kritikou islamismu, který spíše než za autentický výklad původního islámu považuje za pomýlenou reakci na západní kolonializmus. Dalším muslimským pacifistou je Asghar Ali Engineer, zabývající se prevencí komunalistického násilí a mezináboženským dialogem. Značně kontroverzní postavou i mezi samotnými muslimy je naopak konzervativní (nebo fundamentalistický?) Zakír Naik, populární především díky své mediální aktivitě.
Politická mizérie
Poté, co většina muslimských politiků změnila své působiště na Pákistán, politická reprezentace indických muslimů začala povážlivě slábnout a dodnes je velmi roztříštěná. V Lók sabhá, dolní komoře indického parlamentu, jsou muslimové zastoupeni jen 6,4% z celkového počtu poslanců, přestože jejich podíl na celkové populaci země je více jak dvojnásobný. Ač měla Indie dosud tři muslimské prezidenty - Zakíra Husajna v letech 1967 až 1969, Fachruddína Alího Ahmeda v letech 1974 až 1977 a Abdula Kaláma v letech 2002 až 2007 - dlouho se mezi muslimy neobjevil žádný významný a charismatický vůdce, jako byli v dobách politického odboje proti Britskému impériu například "pohraniční Gándhí" Abdul Ghaffar Chán, Abúl Kalám Azad, nebo zakladatel Pákistánu Muhammad Džinnáh. Není tedy zrovna pravděpodobné, že by muslimové mohli využít politické prostředky k tomu, aby směřování Indie nějak výrazně zvrátili.
Šarí'a na pranýři
Hodně kontroverzí nicméně panuje kolem muslimského rodinného práva, které vlastně tvoří jen velmi málo kodifikovaná šar'ía. Různé náboženské komunity v Indii mají svou vlastní verzi rodinného práva již z časů Britského impéria a ani sekulární vláda Kongresu tento právní výdobytek nezrušila, neboť se domnívala, že indická společnost není na takový radikální krok dostatečně připravená. Zatímco hinduistické právo prošlo postupem času znatelným kodifikačním a reformačním procesem, náboženským právům minoritních komunit se nikdo příliš nevěnoval. Muslimské právo v Indii zůstavá prakticky nezměněné od 50. let a stále například povoluje polygamii, která byla pro příslušníky dharmických náboženství zrušená roku 1955. Polygamie nicméně není v Indii příliš rozšířeným jevem a stále se k ní uchylují i hinduisté, byť někteří předtím podstupují formální konverzi k islámu. Sčítání lidu z roku 1961 -poslední, které se fenoménem polygamie zabývalo - koneckonců ukázalo, že v podílu polygamních svazků byli muslimové předběhnuti buddhisty, džinisty i hinduisty.
V 80. letech rozvířil mnoho emocí případ Šáh Banó - staré muslimky, s níž se rozvedl manžel a ona po něm prostřednictvím sekulárního soudu žádala vyplacení výživného nad rámec stanovený šarí'ou. Rozhodnutí soudu vyvolalo poprask mezi (ultra)konzervativními muslimy, kteří událost interpretovali jako nepřípustné zasahování státu do náboženských záležitostí a vláda Radžíva Gándhího nakonec tlaku fundamentalistů ustoupila upravením sekulárního zákona o výživném tak, aby mu byla šarí'a nadřazená. Vládní rozhodnutí bylo silně ovlivěno skutečností, že se poprask kolem Šáh Banó strhnul v době vyhrocených sporů o Báburovu mešitu (viz. čtvrtý článek série), v nichž úřady naopak vyhověly aktivistům z řad hinduistů. Sekulární sjednocení rodinného práva platné pro Indy všech vyznání, o němž je řeč už několik desítek let, stále zůstává hudbou budoucnosti. O pozici šarí'e v indických zákonech se od roku 1973 stará sdružení All India Muslim Personal Law Board, jemuž dominují deobandští konzervativci.
Sympatický sekularismus a aktivistická horlivost
Stranou obav z reformy či zrušení muslimského rodinného práva jsou ovšem indičtí muslimové poměrně silně nakloněni sekularismu. Z velké části za to může strach z politické síly hindských nacionalistů, kteří by naopak rádi sekularní řád zrušili a ustanovili hinduismus jako hlavní náboženství, jehož potřebám by se ostatní komunity musely přízpůsobovat. Tato skutečnost ovlivňuje i způsob, jakým je samotní muslimové ko koncepci sekularismu přistupují. Chápou jej především jako negaci komunalismu - tedy systém, který věnuje příslušníkům všech náboženství stejnou pozornost i stejná práva. Dostatečně o tom vypovídá úryvek z manifestu sdružení Muslims for Secular Democracy: "Sekularismus odmítá nejen teokratický stát, ale také stát, který rozděluje a diskriminuje občany na základě jejich náboženství, rasy či etnicity, nebo dokonce štve jednu část společnosti proti druhé. Tvrzení, že 'Hindú Rášthra' by nebyla teokratickým státem, není nijak uklidňující, protože neteokratický, leč fašistický stát může být ještě horší."
Muslimské - do značné míry oprávněné - vnímání sebe samých jako marginalizované, vládou zanedbávané a částěčně opovrhované menšiny, zdá se, nahrává organizacím, které svým sociálním aktivismem (podpora vzdělávání, zdravotnictví i zaměstnanosti) vynahrazují chybějící péči státu a zároveň dávají muslimům důvod k hrdosti na svou identitu. Jmenovat lze zejména jihoindickou Lidovou frontu Indie (Popular Front of India) se základnou v Kérale. Přes mnoho sympatických ideálů i aktivit vzbuzuje toto mladé a prudce sílící hnutí podezřívavost u indických liberálů a sekularistů, neboť se ukazuje, že minimálně některým jeho členům nejsou cizí extremistické projevy. To je ostatně i problém šovinisticky laděných sdružení prosazujících zájmy hinduistů.
Džihád volbami ani dělohami nehrozí
Závěrem lze tedy říci, že za současné politické situace v Indii zůstávají muslimské hlasy spíše nevyslyšeny, než že by zásadním způsobem ovlivňovaly směr, jakým se země vyvíjí. Netřeba se bát ani "demografického džihádu", s nímž protimuslimští politici rádi straší, neb i přes nadprůměrnou natalitu mezi indickými muslimy roste jejich procentuální zastoupení ve společnosti jen málo - v roce 1951 to bylo 10,4% , v roce 2001 pak 13,4%. Jedinou tradiční protimuslimskou výtkou, kterou je ještě třeba rozebrat podrobněji, tak zůstává otázka terorismu. Té bude věnován následující (a již opravdu poslední) článek této série.
Zdroje:
Fuller, G: A World Without Islam
Kol. autorů: Variace na Korán - Islám v diaspoře
Kropáček, L: Islámský fundamentalismus
Kropáček, L: Moderní islám I.
Filipský, J: Indie
Jaffrelot, Ch: Religion, Caste and Politics in India
Miroslav Libicher
Japonští pornoherci se počítají na desítky. Zahraniční zájemci o jejich práci na miliony
Provozovatelé anglojazyčných webů, které se věnují japonské pornografii, uvádějí, že velmi často dostávají zprávy od mužů z celého světa, kteří se zcela vážně ptají, co mají dělat, aby mohli v Japonsku působit jako pornoherci.
Miroslav Libicher
Visa a MasterCard chrání naši počestnost - hanbaté filmy z Japonska už si nekoupíme
Hlavním světovým regulátorem trhu s pornografií nejsou zákonodárci, ale provozovatelé platebních služeb.
Miroslav Libicher
Yua Mikami – idol z filmů pro dospělé
...aneb o nejvýznamnější světové pornoherečce, kterou jste (nejspíš) dosud neznali a znát byste ji měli.
Miroslav Libicher
Kapitán Irák zasahuje aneb komiksoví hrdinové ve službách ideologie a propagandy
Původně školní esej, která si klade za cíl představit na konkrétních příkladech různé způsoby, jakým je v komiksu zachycována, šířena či reflektována ideologie a jak je médium komiksu využíváno pro propagandistické účely.
Miroslav Libicher
Kterak Indové kolonizují Západ
...aneb (původně školní) esej mapující užívání "cool estetiky" v hindském populárním filmu.
Miroslav Libicher
"Co máš pod tou blůzkou?"
...aneb o filmové cenzuře v Indické republice a jejích ideologických východiscích.
Miroslav Libicher
Co nám feministky (nechtíc) prozradily o hráčích videoher?
Co máte udělat, chce-li být zavalení výhrůžkami smrtí? Kupodivu nemusíte napsat Satanské verše, natočit Poslední pokušení Krista nebo namalovat polonahou Matku Indii. Americká mediální kritička Anita Sarkeesian se na vlastní kůži přesvědčila, že úplně stačí natočit sérii videoblogů věnovanou analýze genderových stereotypů ve videohrách.
Miroslav Libicher
Jak muslimové hajlují a šíří neonacismus
Muslimové jsou známí spojenci nacismu. Ba nejen spojenci, ale dokonce i inspirátoři - když Hitler přemýšlel, co udělat s Židy, inspiroval se koránským textem, genocidou Arménů (která byla čistě islámským aktem a vůbec nesouvisela s válečnou situací) i radami antisemitského radikála Amína Husejního, který jakožto jeruzalémský muftí (dosazený Brity) vhodně reprezentoval postoje všech muslimů od Maroka přes Albánii až po Indonésii.
Miroslav Libicher
Islamofobie předmětem kritické diskurzivní analýzy
Diskuze kolem případu dvou muslimek, které kvůli zákazu nosit šátky opustily střední zdravotnickou školu v Praze, už sice utichly, nicméně to samé nelze říct o širších diskuzích o muslimech a "anti-muslimech" z řad českých občanů. Proto jsem se rozhodl zveřejnit zde text, který se týká výše zmíněné kauzy a poodhaluje také diskurzivní strategie uživané českými odpůrci islámu.Článek je upravenou verzí mé školní práce, jejímž předmětem byla kritická diskurzivní analýza (CDA). Téma i konkrétní text k analýze jsem si zvolil sám. Jelikož jde o můj úplně první pokus o kritickou analýzu diskurzu a nemám žádné lingvistické vzdělání (studuji mediální studia), prosím čtenáře, aby si na základě tohoto textu nedělali představu ani o CDA, ani o úrovni našeho vysokého školství :)
Miroslav Libicher
O muslimské nenávisti, víře, svobodě slova a cestovních zavazadlech
Se svým blogerským kolegou Lukášem Lhoťanem poměrně vydatně komunikuji již od doby, kdy byl znám jako jakýsi neoficiální mluvčí českých "liberálních" muslimů a v přátelském duchu jsem se s ním setkal i nedlouho poté, co se stal křesťanským islamoklastem - tedy zaníceným a nekompromisním kritikem islámu. Ač se stavím značně kriticky k jeho současnému mediálnímu působení, v rámci něhož osobní spory se svým někdejším "šéfem" (a snad i přítelem) Muneebem Alrawim povýšil do roviny souboje civilizací, zatím jsem neměl potřebu reagovat na žádnou z jím vyhlášených žaboyších válek vlastním článkem. Tentokrát tak poprvé činím - ne proto, že bych současnou "kauzu" považoval za závažnější než byly ty předchozí, ale spíše proto, že chci mít po ruce nějakou ucelenou reakci, na niž bych mohl odkazovat v množících se internetových diskuzích.
Miroslav Libicher
Indické filmy, u nichž se našinec může dmout vlasteneckou pýchou
Copak vy jste nevěděli, že bollywoodské filmy se točí i v Česku, jezdí v nich česká auta a tančí česká děvčata?
Miroslav Libicher
Indická filmová klasika (konečně) na DVD
Melodrama, spektakulární taneční scény, blyštivé kostýmy a pořádná porce nadsázky - tak si spousta lidí představuje indickou kinematografii a někteří ji takto z vlastních zkušeností i znají. Ve stínu velkých indických filmových průmyslů jako je Bollywood, Kollywood a Tollywood se však skrývá i řada nekomerčních tvůrců, jejichž díla dýchají realismem, věnují se sociálním tématům a nesou podobné znaky jako například snímky nového tureckého filmu nebo íránské a rumunské nové vlny.
Miroslav Libicher
Teroristé, rozvraceči a jiní Pákistánci
...aneb Zevrubně o reprezentaci muslimů v současném bollywoodském filmu, část druhá.
Miroslav Libicher
Chvála videorekordéru a (softcore) pornografie
Nelze než litovat dnešní školou povinné mládeže, že nevyrůstala v oné euforické atmosféře 90. let minulého století, kdy byl všechen veřejný i mediální prostor doslova nasáklý vyhladovělou touhou po všem, co předchozí režim lidu upíral. V České televizi běžel Receptář pro podnikatele a slova jako "kapitalismus" a "komerce" se užívala v takových kontextech, že i malí caparti, co jejich obsahu pranic nerozuměli, tušili, že musí jít o něco nesmírně cool. Videopůjčovny a posléze i televizní kanály zaplavily americké akční filmy, jejichž hrdinům se brzy pokusil přiblížit i Jirka Krampol s Paľem Haberou. V našlapaných hitparádách si každý čágo-bélo šílenec mohl vybrat třeba mezi vlasteneckým bigbítem a neortodoxní taneční hudbou z ciziny. A co je hlavní - všechny tyto kulturní vymoženosti byly prostoupeny nahotou a erotikou.
Miroslav Libicher
Zločinci, separatisté a násilníci
...aneb Zevrubně o reprezentaci muslimů v současném bollywoodském filmu, část prvá.
Miroslav Libicher
Indický Ra.One je jako tančící terminátor
Mr. India (1987) se dokázal pouze zneviditelnit , Krrish (2006) zase většinu své mamutí síly zužitkovával k tančení či svádění děvčat a Shaktimaan (1997), jenž svých schopností nabyl díky hinduistickým meditacím a rituálům, vystupoval pouze v televizním seriálu a na stříbrné plátno se promeditovat nedokázal. Zkrátka a jednoduše - prostředí indického filmu superhrdinům nikdy příliš nepřálo. O změnu situace se pokusil nákladný a kvalitními triky podpořený snímek Ra.One, jehož recenzi v tomto článku přináším.
Miroslav Libicher
Teroristé i oběti xenofobie - muslimové očima moderního Bollywoodu
...aneb kterak muslimové oblékli arabské šátky, sestrojili islámské bomby a začali poslouchat hudbu pro uspávače hadů.
Miroslav Libicher
Půlměsíc a kladivo-muslimové očima sociálně angažovaného Bollywoodu
...aneb jak muslimové přestali pro indické filmaře představovat minulostí žijící aristokraty a stali se integrální součástí pracujícího lidu.
Miroslav Libicher
Navábové, kurtizány a teroristé - muslimové očima Bollywoodu
Billionaires, bombers, belly dancers* - tedy miliardáři, bomboví atentátníci a břišní tanečnice - to jsou tři základní stereotypy, které při zobrazování muslimů a Arabů (obě skupiny jsou v západní popkultuře soustavně mylně ztotožňovány) uplatňuje americký Hollywood a každý našinec se o tom snadno může přesvědčit při návštěvě kina nebo po zapnutí televize. Přirozeně daleko méně známý, ale o to zajímavější je vývoj, jímž si obraz muslimů prošel v historii mohutné kinematografie Indie - země, která hostí jednu z největších muslimských komunit na světě a jejíž filmová tvroba je v řadě států s muslimskou majoritou velice populární.
Miroslav Libicher
Šaháda před i za kamerou - muslimští tvůrci v Bollywoodu
Kdo četl moji blogovou minisérii 'Alláh v kraji Matky Indie' už dobře ví, že indičtí muslimové jsou nedostatečně zastoupeni v parlamentu, ve zdravotnictví, v řadách armády i police, mezi učitely... no, vlastně téměř všude. V jednom důležitém odvětví indického života však mají stoupenci Alláha a proroka Mohameda zastoupení naopak dispropočně veliké a výrazně ovlivňují jeho podobu - jedná se o indickou filmovou tvorbu.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 59
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2073x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- G. Fuller: World Without Islam
- S. Arslan: Cinema in Turkey - A New Critical History
- B. Lewis: Dějiny Blízkého východu
- P. Barša: Politická teorie multikulturalismu