Jaké filmy točí muslimové? II. - Írán
Tak trochu jiný mulláh Rezá v íránském filmu Marmoulak
Írán je zemí, která se už v dobách starověku vyznačovala jedinečnou kulturou a součásný íránský film rozhodně kulturní pověst své země nekazí. Ba naopak – iránská kinematografie není jen tou nejoceňovanější mezi muslimskými zeměmi, ale mnohými kritiky a publicisty je též považovaná za jednu z nejdůležitějších a nejkvalitnějších národních kinematografií vůbec. Místní filmovou tvorbu jde přitom dělit podle několika kritérii – na předrevoluční a porevoluční, komerční a artovou, či oficiální a ilegální.
Filmová technika se do Íránu dostala krátce po svém vzniku a tamní umělci s ní dlouho točili podobné filmy, jaké vznikaly například v Indii (obě země v počátcích hraného filmu čerpaly ze svého literárního dědictví a pestré mytologie) a které se vlastně ani příliš neodlišovaly od zbytku světové produkce. Vedle klasických melodramat a detektivně laděných thrillerů se někdy v 60. letech (opět tak jako ve většině ostatních zemí), začala rodit i svébytná umělecká vlna za jejíhož typického zástupce je považován snímek Gaav (Cow, 1969).
Ačkoli v jiných muslimských zemích (Pákistán, Turecko) měly státní převraty na filmovou tvorbu často zničující vliv, íránský film se po Islámské revoluci v roce 1979 naopak vydal cestou větší osobitosti a důrazu
na uměleckou kvalitu. Částečně i proto, že tvůrci se dostali pod nátlak cenzorů a museli se proto uchýlit k metaforickým vyjádřením, namísto explicitnosti. Období největší slávy porevolučního filmů nastalo v počátku devadesátých let, kdy se ve vekém začaly objevovat na prestižních světových festivalech, vyhrávaly jednu cenu za druhou a získaly si srdce západní kritiky i mnoha festivalových diváků (včetně českých).
Klasické „vývozní“ artové filmy z Íránu se vyznačují komorností a jakýmsi těžko popsatelným působivým filmařským básnictvím se skonem přecházet až v přepoetizovat, což je vlastnost, jakou bych si dovolil vytknout třeba známému snímku Gabbeh (1996). Smysl pro poetickou, citovou a smyslovou prezentaci světa Íránci kupodivu neopouští ani když se věnují smutnému období íránsko-irácké války.
Z významných režisérů lze jmenovat třeba Abbase Kiarostamiho, zviditelněného především úspěchem jeho filmu Ta'm e guilass (Chuť třešní, 1997) na festivalu v Cannes. Českému divákovi budou jistě povědomé snímky Majida Majidiho jako například Bacheha-ye aseman (Božské děti, 1997) či Rang-e khoda (Barva ráje, 1999). Ostatně právě Majidiho Božské děti, dostatečně zpopularizované nominací na Oscara, lze použít jako ukázkový příklad schopnosti íránských tvůrců postavit na jednoduché zápletce (zde malé drama chudého chlapce, který ztratil boty své sestry a musí se s ní tedy dělit o své vlastní) a neokázalých formálních postupech neobyčejně emotivní a mnohovrstevnatý snímek.
Významný a v ČR nikoli neznámý je i kurdský režisér Bahman Ghobadi, autor filmů jako Gomgashtei dar Aragh (Marooned in Iraq, 2002) nebo Lakhposhtha ham parvaz mikonand (Želvy mohou létat, 2004). Naposledy se zviditelnil mystifikačním polo-dokumentem No One Knows About Persian Cats (2009), v němž se věnuje teheránské undergroundové hudební scéně. Film se točil nelegálně (sám režisér byl donucen odejít do exilu) a zatímco na Západě se s úspěchem promítá, v Íránu je dostupný jen na černém trhu.
Mezinárodně známé a oceňované íránské filmy (jichž jsou desítky až stovky) jsou však mnohdy v zemi svého původu zakázané a po finanční stránce páteř místního filmového průmyslu netvoří. Od toho jsou tu komerční filmy určené pro místní mladé publikum, které jsou naopak téměř neznámé (a nedostupné) v zahraničí.
(Americký trailer na íránský film Božské děti)
V této komerční tvorbě lze nalézt kopie amerických filmů, jednoduché eskapistické komedie či vládou placenou prorežimní propagandu opěvující úspěch Islámské revoluce, či mučedníky v časech íránsko-irácké války. Íránský mainstream se svými sklony k míšení žánrů a okázalým, expresivním herectvím bývá někdy přirovnáván ke komerční tvorbě Indie, ta je ale daleko dravější, barvitější a modernější, takže by spíše sedělo srovnání s komerční kinematografií Egypta či jiných arabských zemí. Značný ohlas mezi íránskými diváky si získal propagandistický (a pro evropského diváka taktéž poněkud trhlý) válečný snímek Ekhrajiha (2007), za jehož režii je zodpovědný známý ultra-konzervativní aktivista Masoud Dehnamaki.
Naopak příkladem inteligentní a ambicióznější komerční tvorby může být Marmoulak (The Lizard, 2004) – „dramedie“ o uprchlém vězni, který se skrývá v pohraniční vesničce v přestrojení za mulláha a ačkoli nevěří v Boha a ani neví, jak se vede modlitba, zanechá v životech veničanů daleko pozitivnější stopu, než všichni ostatní duchovní, kteří v Íránu mluví i do počítačů a Pulp Fiction. Snímek ve své době vytvořil nový divácký rekord, přestože se promítal jen jeden měsíc – nakonec v něm vláda rozpoznala některé protirežimní narážky a zakázala jej.
V Íránu ovšem krom oficiální produkce v kinech a televizi existuje i rozsáhlý černý trh, na kterém jsou k dostání všechny zakázané - domácí i zahraničí - filmy, včetně těch, které se v zemi do běžné distribuce nedostávají. Vládní cenzura silně omezuje veškerou západní tvorbu a označuje ji za nástroj manipulace. Západní filmy se sice občas objeví ve státní televizi, ale to jen v silně cenzurovaných verzích. Velkou oblibu mají mezi Íránci filmy indické, avšak i ty je třeba shánět pokoutně.
Za zmínku stojí, že ačkoli vládní nařízení v několika uměleckých oborech omezují ženy, pro film toto neplatí a v íránské režisérské elitě naopak mají ženy silné zastoupení – pravděpodobně větší, než je tomu v mnohých západních zemích. Jmenovat lze třeba oceňovanou tvůrkyni Samiru Makhmalbaf. Ta svůj první film Sib (The Apple, 1998) natočila v pouhých sedmnácti letech.
Miroslav Libicher
Japonští pornoherci se počítají na desítky. Zahraniční zájemci o jejich práci na miliony
Provozovatelé anglojazyčných webů, které se věnují japonské pornografii, uvádějí, že velmi často dostávají zprávy od mužů z celého světa, kteří se zcela vážně ptají, co mají dělat, aby mohli v Japonsku působit jako pornoherci.
Miroslav Libicher
Visa a MasterCard chrání naši počestnost - hanbaté filmy z Japonska už si nekoupíme
Hlavním světovým regulátorem trhu s pornografií nejsou zákonodárci, ale provozovatelé platebních služeb.
Miroslav Libicher
Yua Mikami – idol z filmů pro dospělé
...aneb o nejvýznamnější světové pornoherečce, kterou jste (nejspíš) dosud neznali a znát byste ji měli.
Miroslav Libicher
Kapitán Irák zasahuje aneb komiksoví hrdinové ve službách ideologie a propagandy
Původně školní esej, která si klade za cíl představit na konkrétních příkladech různé způsoby, jakým je v komiksu zachycována, šířena či reflektována ideologie a jak je médium komiksu využíváno pro propagandistické účely.
Miroslav Libicher
Kterak Indové kolonizují Západ
...aneb (původně školní) esej mapující užívání "cool estetiky" v hindském populárním filmu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Co v EU prosadili čeští europoslanci? Nabíječky i Erasmus, připomínají se
Premium V Bruselu a Štrasburku proběhlo v týdnu velké loučení. Ve stávajícím složení se totiž europoslanci...
Děti na Haiti cestou do školy překračují mrtvoly. Misie z USA líčí praktiky gangů
Premium Od spolupracovnice MF DNES v USA Co mi vyprávěli po telefonu známí z Haiti, k nimž tam jezdím: školy a obchody se řídí podle toho,...
Zastřelili ho, pomočili a pověsili. Jak vznikla fotka mrtvého Mussoliniho
Seriál Doufal, že uteče a i s milenkou dožije v bezpečí. To by se však víc než dvě dekády nesměl chlubit...
Hamás zveřejnil video Američana a Izraelce unesených v říjnu loňského roku
Palestinské hnutí Hamás v sobotu zveřejnilo video zachycující dva z rukojmích, které uneslo při...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 59
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2073x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- G. Fuller: World Without Islam
- S. Arslan: Cinema in Turkey - A New Critical History
- B. Lewis: Dějiny Blízkého východu
- P. Barša: Politická teorie multikulturalismu