Bude mít Bin Ládin radost z "mešity" u Ground Zero?

Ještě před několika dny jsem si říkal, že se k vyfabrikované kauze "mešity" u Ground Zero nebudu vyjadřovat, ale zároveň jsem tak trochu tušil, že mě k tomu nakonec přinutí články místních kolegů-bloggerů. V tomto jsem se tedy nemýlil, stejně jako v předpokladu, že zde budou zaznívat dokola ty stejné otřepané argumenty, který dle mého přesvědčení mají poněkud vodnaté základy.

Tak schválně, jestli si přijde smočit vous do bazénu v Parku51...

Mešita, co není mešitou

I poté, co už snad všichni pochopili, že plánovaná stavba nemá stát na Ground Zero, ale dva bloky od něj, na místě, které z Ground Zero není ani viditelné, se o plánované stavbě stále zarputile mluví jako o "mešitě", přestože věru nejde o mešitu, nýbrž o komunitní a kulturní centrum určené lidem všech vyznání. Je to asi proto, že používání slůvka "mešita" budí u lidu větší rozruch. Ostatně islamofobní bloggerka Pamela Gellerová o projektu začala mluvit jako o "megamešitě" ještě dlouho předtím, než se celé věci dostalo širší mediální pozornosti (zde se ještě nabízí otázka, kolik té pozornosti přitáhla sama Geller a její spřátelení islamofobové).

Český arabista (a zdejší blogger) Zdeněk Müller si před časem posteskl nad tím, jak "naše doba směřuje k tomu stavět víc kultovních než kulturních stánků" a připojil k tomu i přesvědčení, že jednou z cest, jak se bránit islamismu, je podpora kultury uvnitř náboženství. Plánovaná stavba (původně nazývaná Cordoba House, později přejmenovaná na Park51) má být jistě daleko více domovem kultury než kultu. Odpovídá tomu jak její architekura, blízká futuristickým manhattanským mrakodrapům anikoli tradičním muslimským svatostánkům, tak využití jejích prostor. Tělocvična, bazén, restaurace, výtvarný ateliér, ba ani dětský koutek určitě nepatří do standartní výbavy typických mešit a nejde o nic, co by snad mohli vítat muslimští fundamentalisté. Naopak, ultrakonzervativní sekty, jako jsou salafisté, vyznávají jednoduchost a strohost a život podle nich nemá nemá těžistě v nějaké kultuře, ale jen v přísném a slepém následování koránských příkazů a Prorokovy tradice.

Muslimská modlitebna je jen jednou z mnoha funkčních součástí centra, nikoli jeho jádrem a pokud někdo tvrdí, že její přítomnost de facto dělá z celého objektu mešitu, pak nutně musí za nejznámější americkou mešitou považovat Pentagon, neboť ten modlitební prostor pro muslimy ve svých útrobách hostí (a přestože byl také cílem teroristů, obešlo se to bez veřejných protestů).

Proč právě tam?

Jsou hlasy, které tvrdí, že to jediné, co jim na Parku51 vadí, je jeho umístění. Nenamítali by prý nic proti islámskému centru kdekoli jinde, ale jeho zbudování dva bloky od místa, kde členové al-Kájdy zaútočili na budovy Světového obchodního centra považují za necitlivost a zneuctění památky obětí útoku - bez ohledu na to, že v centru má být právě pro připomenutí těchto obětí postaveno pietní místo. Pozůstalým je jistě možné upřímnost takové postoje věřit i ho chápat, nicméně to nic nemění na tom, že vychází ze skrytého předpokladu, podle nějž jsou američtí muslimové za činy al-Kájdy nějakým způsobem spoluzodpovědní.

Vynikající politolog Fareed Zakaria ve svém článku pro magazín Newsweek prohlásil, že lidé by neměli jednat na základě předsudků a zaujatosti ani když se cítí být obětmi a vrátil cenu, kterou mu před lety udělila lidskoprávní organizace ADL, právě proto, že se tentokrát postavila na stranu odpůrců výstavby centra, byť zároveň varovala před proti-muslimskými předsudky, jež veřejnou debatu o celé záležitosti nakazily.

U mnohých bojovníků proti Parku51 lze o jejich proklamované motivaci nežištnou snahou udržet pietní charakter Ground Zero pochybovat. Bary a striptýzové kluby v okolí jej podle nich očividně nenarušují, stejně jako mešita Masjid Manhattan stojící jen kousek dál od místa plánované výstavby islámského centra. Masjid Manhattan funguje od roku 1970 - muslimové se tedy v blízkosti Obchodního centra modlili ještě dlouho předtím, než byla vůbec dokončena jeho stavba.

Přehlédnuta by též neměla být podpora, jíž pro projekt Park51 vyjádřilo sdružení September Eleventh Families for Peaceful Tomorrows, tvořené příbuznými obětí z útoků 11. září.

Speciální kategorií odpůrců Parku51 jsou pak islamofobové, kteří si nemohli nechat ujít příležitost vzedmout vlnu odporu co nejvíc to šlo. Již zmíněná Pamela Gellerová se v televizních rozhovorech ukázala jako naprostý pokrytec a příznivce doublespeaku, když se snažila tvářit jako útlocitná paní chránící památku obětí 9/11, zatímco na svém blogu plive jed na muslimy i na kohokoli, kdo se jich v jakémkoli případě dovolí zastat. Může mít na svém tragikomickém blogu obrázek Mohameda s hlavou prasete, protože "být neucitvý není protizákonné", ale v případě Parku51 se ohání právě tím, že jeho výstavba je sice legální, ale prý neuctivá. Vzhledemk k obsahu jejích textů mě k temnému smíchu donutilo Pamelino televizní prohlášení "I love muslims!"

Její sofistikovanější a zákeřnější kolega Robert Spencer zaše přišel s absurdní teorií, podle níž muslimové budou Park51 vnímat jako postavený na Ground Zero, neboť budova, která mu má uvolnit místo, byla při útocích zasažena podvozkem jednoho z unesených letadel. Zbývá se zeptat, zda podle něj muslimové považují za Ground Zero vážně všechny oblasti, kam dopadly nějaké úlomky, nebo byly zasaženy mohutnými oblaky prachu. Ve světle této teorie by bylo jednak potřeba velikost pietní oblasti zásadně přehodnotit a druhak můžeme říct, že na onom "rozšířeném Ground Zero" už vlastně muslimové mají výše zmíněnou Masjid Manhattan.

Stop Islamization of America, společná organizace Gellerové a Spencera, se přitom nijak netají svým cílem vyvolávat protesty proti každé mešitě či jinému islámskému objektu, který si někdo dovolí postavit kdekoli v Americe. Takové protesty po celé zemi už skutečně vznikají a těžko je lze vnímat jinak, než jako varovný nárůst protimuslimských předsudků, jakých se rádi chytnou oportunističtí politici a aktivisté.

Jako vrchol demagogie a drzosti pak ční výrok republikána Newta Gingriche, podle něhož je výstavba Parku51 srovnatelná s umístěním nacistického symbolu vedle muzea holocaustu. Plete si Gingrich komunitní centrum s pomníkem Bin Ládina, nebo se prostě naladil na islamofobní vlnu zuřivě (a marně) se snažící popsat islám jako obdobu nacizmu? Nevadí mu, že tím zneuctil památku těch muslimů, co zemřeli rukou islamistických teroristů nebo v boji proti nim? Nebo těch, co padli právě během bojů proti nacizmu?

Kostel v Saúdské Arábii, vůle lidu a radikální imám

U Newta Gingrichě se můžeme ještě na chvilku zastavit. Vyslovil totiž mimo jiné velmi rozšířený a přitom naprosto směšný argument - stěžoval si, že od muslimů nechce slyšet nic o náboženské toleranci, jelikož v muslimské Saúdské Arábii nestojí jediný kostel nebo synagoga. Na základě obdobné argumentace u nás KDU-ČSL protestovala proti výstavbě mešity v Brně. Nikomu asi nedošlo, že jde o podobně "chytrý" postoj, jako tvrdit, že Asiaté budou moci na Západě soukromě podnikat teprve tehdy, až bude v Číně zaveden svobodný trh.

Dále se s oblibou poukazuje na množství New Yorčanů či Američanů, kteří se stavbou Parku51 nesouhlasí. I tahle politická taktika dávat svým rozhodnutím a postojům legitimitu na základě "vůle lidu" je otřískáná. Ale také účiná, zvlášťě když se veřejné mínění podaří trochu ochočit propagandistickou masáží. Zapomíná se však, že lid by neměl být oprávněn činit "demokratická" rozhodnutí vedoucí k omezení práv nějaké minority a zodpověný politik by zase neměl brát jeho názory jako ty úplně nejsměrodatnější - jinak bychom mohli tvrdit, že kupříkladu segregace amerických černochů v první půlce 20. století byla správná, neboť s ní většina občanů souhlasila a menšina musí v demokracii většině vždy ustoupit.

Komu nestačilo šťouchání do nesvobody v Saúdské Arábii ani do veřejného mínění, ten se zaměřil na osobu imáma Feisala Abdula Raufa, zakladatele neziskové organizace Cordoba Initiative, která za plány postavit Park51 stojí. S rozvířením mediální hysterie mu náhle na čele přistála nálepka netolerantního radikála.

Imám Rauf je přitom vyznavačem súfijského směru islámu, jenž je i různými skeptiky často považován za přímou protiváhu radikálního džihádismu. Súfijské přesvědčení stojí na pacifistických i poměrně liberálních základech a Rauf se svými činy i výroky k těmto základům dosud vždy hlásil. Odsuzoval násilí a naopak neúnavně propagoval mezináboženský dialog, zejména vrámci abrahámovských náboženství. Dostalo se mu i mnoha uznání od prominentních osobností, včetně zástucůpců různých křesťanských a židovských organizací. Před lety dokonce spolupracoval i s agenty FBI.

S islamofoby, kteří by se teď v rámci oponentury mohli ohánět svým typickým pseudoargumentem o takíji, nehodlám ztrácet čas a nechci ani zatěžovat čtenáře dalšími písmenky, takže je prostě odkážu sem (a nebojte, není to nic sprostého). Ona je diskuze s nimi mnohdy dost těžká. Tak třeba Pamela Gellerová považuje za důkaz Raufova extremismu jeho výrok: "Na Západě máme sklon zapomínat, že Spojené státy mají na rukou více muslimské krve, než al-Kájda té nemuslimské."

Američan a muslim. To že nejde dohromady?

Mnoho komentářů se nese ve stejném duchu, jako dvojice článků místního bloggera a bývalého místopředsedy Strany svobodných občanů Františka Matějky. Pro něj jsou pojmy "Američan" a "muslim" něco téměř protikladného a snad si ani nepřipouští, že by nějaký muslim mohl být zároveň hrdým o vlastenecky založeným Američanem.

Když Matějka v článku popisuje utrpení obětí útoků z 9/11, stejně jako duše vojáků, kteří "kvůli Ground Zero a americkým snům o svobodě a hrdosti šli do války na druhém konci světa" a lidí, co zemřeli při záchraných pracech, tak ve snaze vymačkat ze sebe co nejvíc patosu úplně ignoruje, že muslimové byli jak mezi oběťmi, tak i mezi záchranáři a vojáky bojujícím "kvůli americkým snům o svobodě a hrdosti" (člověk by řekl, že USA se, tak jako ostatní státy, většinou účastní válek kvůli svým strategickým zájmům, ale budiž).

Ve svém druhém příspěvku pak Matějka pečlivě vyjmenovává příklady problematického chování muslimských komunit v Evropě a tváří se, jako by to všechno klidně pasovalo i na muslimy americké. Jenže situace amerických muslimů je od těch evropských diametrálně odlišná - jsou již dávno integrovaní a nepatří k minoritám problematickým, ale naopak modelovým. O to horší jsou pak snahy spolků typu Stop Islamization of America, které svou činností přispívají k deintegraci a frustraci pokojně žijících muslimů.

V Matějkově dětsky jednoduchém vidění světa musí demokratický Západ, plný ideálů o svobodě, bojovat se zlými muslimy, kteří  na ony demokratické státy permanentně útočí a ještě jsou tak drzí, že si v nich chtějí stavět mešity. Uvědomil si vůbec někdy, že ty demokratické státy zase "na oplátku" v blízkosti nějaké mešity v muslimské zemi občas "postaví" svéráznou obdobu Ground Zero* nebo (v lepším případě) vojenskou základnu? Opravňuje to podle něj muslimy po celém světě k zaujatosti a nezdravé podezřívavosti vůči Američanům, Zápaďanům či křesťanům?

Matějkovy vize se podobají těm, které mají leckteří američtí (neo)konzervativci. A americký novinář a nositel dvou Pulitzerových cen, Nicholas Kristof, v souvislosti s tím připomněl, že podobné společenské nálady už tu v minulosti párkrát byly: "Demagogové vytvářeli iracionální obavy z náboženských menšin, především katolíků a židů. Spousta Američanů si kdysi upřímně myslela, že katolíci nemohou být pravými Američany, protože jsou svázáni loajalitou k Vatikánu. Dnešní křižoví bojovníci proti islámskému komunitnímu centru propagují podobnou paranoidní netoleranci a jednoho dne se za to budeme stydět."

Nehrát s kartami, které rozdal Bin Ládin

Jeden základní předpoklad je pro většinu - jinak různorodých - odpůrců Parku51 společný: Podle nich by bylo povolení stavby jakýmsi zbabělým ústupkem muslimským radikálům, které by do jejich myslí vehnalo okázalý triumfalismus. Já ovšem (a nejsem v tom vůbec jediný) rozhodně nesdílím pocit, že by funkční a prosperující Park51 udělal Bin Ládinovi radost. Podle něj a jeho ideologických spřízněnců je Amerika protikladem a otevřeným nepřítelem islámu - muslimů si prý neváží, ponižuje je a zabíjí. Pro Bin Ládina je celý problém islámu a terorizmu velkolepým huntingtonovským střetem civilizací.

Jemu může stěží udělat radost výstavba centra, které rétoriku věčného krvavého boje nahrazuje vyzýváním k porozumění, spolupráci a toleranci. Islamisté přistoupili k doktríně boje se "vzdáleným nepřítelem" (tedy se západními státy a především USA) právě proto, že při svých letitých pokusech o boj s nepřítelem "blízkým" (tedy lokálními světskými režimy) se jim nikdy pro svou věc nepodařilo strhnout dostatečné množství podporovatelů. Od vytvoření mýtu o novém, nadcházejícím triumfu islámu, jenž ovládne zbývající - jemu údajně nepřátelské - části světa, si džihádisté vzbuzení zájmu obyčejných muslimů slibují, zvláště když vše přiživí bombastickými útoky na světové mocnosti ověnčené aurou nedotknutelnosti, jako byly právě atentáty z 11. září.

Západu se přístup na hru s takto rozdanými kartami nevyplácí, protože lidový odpor vůči islámu a muslimům, který tím automaticky vzniká, notně Ládinovu sebenaplňujícímu proroctví o střetu islámu a ostatního světa růst a přetvářet jej z vyfabulované legendy v realitu.

Pokud Američané výstavbu Parku51 přijmou, neprokáží tím žádnou slabost, ale naopak naopak sílu a odvahu. Dokáží, že se džihádistických výhružek nezaleknou, že dál budou stát za svými muslimskými spoluobčany a nezradí pod tíhou strachu či předsudků principy tolerance a svobody, na nichž je jejich země založená a kterými se odjakživa chlubí. Akceptace výstavby nebude výhrou džihádistů ani pouze muslimů, ale celého civilizovaného a svobodného světa.

* = Onu trefnou poznámku, že "Američané už roky staví 'ground zeros' poblíž mešit", jsem odkoukal někde v hlubinách netu a nepovedlo se mi zjistit, kdo je jejím původním autorem...