Turecký filmový deníček II. - Aşk Tesadüfleri Sever

V nedávné době vyšla krátce po sobě tři DVD s očekávanými a divácky úspěšnými tureckými filmy, které se vyplatí nejen vidět, ale také se o nich trochu šířeji rozepsat. A protože čtenáři většinou neradi moc dlouhé příspěvky, budu si v tomto díle "deníčku" muset vystačit jen s prvním z nich. Jako předtím platí, že je recenzovaný snímek snadno dostupný oficiálními i neoficiálními cestami, a to s anglickými titulky.

Aşk Tesadüfleri Sever (2011)

Drama / romantický / komedie, 118 min.
Režie: Ömer Faruk Sorak

Film, jehož název znamená něco jako "Láska má ráda náhody", je již pátým režijním počinem Ömera Faruka Soraka, jehož doménou byly dosud moderně natočené komedie, z nichž z nejznámější je bezesporu parodie na hollywoodská sci-fi G.O.R.A. (2004) a nejpovedejší asi studentská dramedie Sınav (2006) stylizovaná do podoby akčního thrilleru. S Aşk Tesadüfleri Sever Sorak poprvé vstoupil do žánru romantického dramatu a kladné ohlasy diváků i kritiky napovídají, že ani tentokrát nešlo o krok vedle.

Na tklivá melodramata se ostatně turecké publikum nechává chytit rádo, o čemž svědčí i famózní (a zasloužený) úspěch snímku Issız Adam (2008) či četné pozitivní ohlasy na nenápadnou a skromnou indie romanci Başka Dilde Aşk (2009). V porovnání s těmito filmy je Aşk Tesadüfleri Sever výrazně rozmáchlejší a komplikovaněji vystavěný, avšak sdílí s nimi i nepřehlédnutelné společné znaky: Především ve všech třech případech sledujeme nějakým způsobem nestandartní milostné vztahy dvou lidí, kteří zastupují moderní, částečně pozápadněnou vyšší střední třídu s individualistickým myšlením i způsobem života.

Hrdinové nosí džíny a moderní trička, jezdí v drahých autech, baví se v rockových klubech, opíjejí se do němoty, souloží spolu na prvním rande, vzpírají se přáním rodičů a zařizují si život jen podle svých vlastních představ a nejsou přitom zobrazováni jako karikatury "morálně zdegenerovaných zápďáků", jak tomu někdy bývalo ve filmech z yeşilçamovské éry, které se podbízely tehdejšímu lidovému vkusu. Posun hodnot a životních priorit je mimochodem vtipně reflektován ve scéně, kde jedna z vedlejších postav dojatě vzlyká při sledování 'Selvi Boylum, Al Yazmalim' - slavného filmu z konce 70. let, jehož konzervativní venkovská hrdinka chodí na veřejnosti zahalená v souladu s islámskými předpisy a nakonec upřednostňuje život u rodinného krbu se starostlivým "tatíkem" před romantickou láskou k sebestřednému floutkovi.

I ženská hrdinka Aşk Tesadüfleri Sever se v jeden čas rozhoduje mezi dvěma muži, ale její situace je poněkud složitější. Zmíněná slečna se jmenuje Deniz a narodila se 1. září 1977 v Ankaře krátce poté, co do auta její matky narazil pár spěchající do porodnice. Tomu se ve stejný den narodil syn Özgür, jenž je druhou ústřední postavou snímku. Tato automobilová kolize byla první z dlouhé řady podivných náhod (a nehod), které porůznu propojovaly životy Özgüra a Deniz, byť je zároveň vždy něco rozdělovalo. Jako děti se spolu načas sblížili, ale nakonec si šel každý vlastní cestou. V dospělosti se oba opět setkávají v Istanbulu - to už je Özgür slavným fotografem a Deniz úspěšnou divadelní herečkou, co má šanci dostat roli v chystaném francouzském filmu - a při postupném vzpomínání na zážitky z dětství mezi nimi opět přeskočí jiskra. Jenže stále nic není jednoduché - Deniz má totiž před svatbou se snoubencem Burakem z bohaté tradicionalistické rodiny a Özgürův zdravotní stav se kvůli vrozené srdeční vadě rapidně zhoršuje. A samozřejmě má osud v zásobě ještě několik ironických náhod, které životy celého páru ještě více zamotají...
Zatímco Issız Adam a Başka Dilde Aşk jsou natočeny a odehrány vcelku autenticky a civilně, Ömer Faruk Sorak pro svůj nímek zvolil výraznější stylizaci a sáhnul po typických výrazových prostředcích blízkovýchodních melodramat, jenž se nacházejí někde napůl cesty mezi realistickým evropským filmem a exaltovaným Bollywoodem. To se projevuje jak v efektním vizuálu plném sytých plakátových barev, tak v nápadném zesílení emočního působení, jehož je dosaženo hlavně expresivním herectvím a užíváním výrazně náladotvorné hudby (film mimochodem dělá až nepříjemně okaté promo kapele TNK, žel tento druh vzájemná spolupráce známých hudebníků a filmařů je v Turecku stále častější).

Stejný prostor jako současnému dění je věnován i flashbackům do minulosti obou hrdinů, z čehož vyplývá dvojjakost nálady celého filmu. Zatímco současnost je podávána spíše smutně a realisticky, nostalgicky pastelové vzpomínky na minulost (byť ta minulost není vždy radostná) jsou plné komických sitaucí, vřelých úsměvů, roztomilých dobových detailů a pop-kulturních odkazů. A nejen tehdy, když se divák snaží rozluštit smysl této rozpolcenosti (Jistěže lidé mají vzpomínky většinou idealizované, ale sleduje tím režisér i něco jiného, než jen banální teze o prchlivosti štěstí a potřeby uchovat si vzpomínky na to dobré?) musí se ptát, zda Sorak natočil jen sympatickou žánrovou hříčku pro pobavení, nebo jeho film nabízí i hlubší interpretace.

Jednotlivé dílčí příhody, z nnichž se děj skládá, jsou prý ve většině případů inspirované skutečnými zážitky samotného režiséra a jeho přátel, takže se docela nabízí možnost, že tvůrcům nešlo o víc, než se jen zamyslet nad tím, jestli to, čemu říkáme "osudová láska", nemůže být jen šťastnou shodou několika okolností. Nejde však přehlédnout, že film obsahuje i nějaké vedlejší motivy, jejichž role v celku je pohříchu nepříliš jasná. Jde především o docela nápadné odkazy připomínající, jak bývá téma takové "osudové lásky" běžně zachycováno ve filmech (hrdinové sem tam nějaké sledují a občas je i napodobují; Deniz jako malá holčička dokonce vybízí Özgüra k polibku slovy "pojďme točit film") nebo v exaltovaných divadelních hrách (v nichž Denis vystupuje). Však taky vyústění Aşk Tesadüfleri Sever nakonec vypadá jako vystřihnuté z nějaké antické tragédie...
I s tím, že ponecháme otázku interpretace nezodpovězenou, je ovšem možné označit Aşk Tesadüfleri Sever za zdařilý a doporučeníhodný film. O to, že nenechá diváka chladným se s dostatečným nasazením stará Sorakova nápaditá režie a smysl pro nadsázku, malebná kamera Veliho Kuzlu (točil se Sorakem i G.O.R.u a Sınav) a v neposlední řadě fungující jiskření mezi hlavními protagonisty, z nichž si větší pochvalu zaslouží pohledná a přesvědčivá Belçim Bilgin Erdoğan v roli Deniz, než permanentně se culící Mehmet Günsür, který ztvárnil Özgüra.